Kafestánek nebude? Jako? Jak mohly 🙂

Moderátorka nebude? Cožeeee?

Kluci od holek Veselých nemůžou? What?

Asi 10 dní před startem nemáme téměř žádné závodníky? Umřuuu!

Fotografka, sud za rekord trati, tenhle a támhle ten dobrovolník na nás hází bobek…

No, asi každý, kdo někdy chystal větší akci, než oslavu narozenin ví, co myslím.

Ono vlastně naštěstí bylo navíc tolik práce ještě s tréninky, dovolenými, nástupem do školky, přípravou na nominace, že jsem skoro jakoby ani nestihla stresovat nějak otevřeně. Ve skrytu duše, ale přiznávám naprostou hrůzu.

Ale jak by řekla ta klidná a vyrovnaná polovina naší smečky, ono to nějak dopadne.

A taky, že jo.

S blížícím se koncem léta nějak zase přišla motivace a začalo se všecko hýbat. Začali odpovídat oslovení sponzoři, kejvnul nám nový kafestánek, sud piva taky dopadl a závodníci se rozhodli přihlásit asi všichni v poslední možný den.

Co takhle počasí? No to byla taky parádička, předpověď se měnila snad každou minutou a já i moje klidná polovička to taky každou minutu kontrolovala. Poslední, co jsme viděli bylo, že bude pršet moc před závodem, na závod ne.

Noc před závodem pršelo opravdu hodně, pršelo mi okýnkem do auta na nohy, napršelo mi do gumáků, peřinu jsem měla taky durch.

Ráno, ale było hezky, trať nádherná, neprášila.

Závodníci přijeli plní sil a s obrovskými úsměvy, pejsci štěkali, přesně tak jak to nesnáším, dobrovolníci šlapali jak hodinky. No a já musela moderovat, což nebylo dobrý a do příštího roku tuhle věc opravdu vyřešíme lépe. (Ano už jsme se rozhodli, že bude třetí ročník).

Viděla jsem za celou dobu konání závodu jednu potíž na startu ze strany startovních holek (vše vyřešeno téměř bez povšimnutí), odřený koleno v cíli, který po mě nikdo nechtěl ošetřit a jednu vyostřenou situaci v cílovém koridoru u zapisujících kluků (které si taky asi nikdo nevšiml). Takže to by bylo, už to skoro máme.

A začalo pršet, jakože dost. Zrovna, když mají běžet prckové, chjooo, no, jenže oni to jsou kabrňáci a vlastně si ani nevšimli – klobouček.

Teď už to jen vyhlásíme a můžu na pivo.

Bety: Takže Luky? Vytiskneš mi výsledky ať můžu vyhlašovat?

Luky: Ne, podržím ti mobil.

Bety vytočená do vrtule: OK, ale nechápu proč.

Luky: Prostě proto. Jo snažila jsem se vyhlašovat výsledky, a možná jste si všimli, že mi to trochu trvá, a možná jste si nevšimli, že mi Luky s tím mobilem asi tak 10X odešel.

Moje chuť vraždit byla nepopsatelná! A víte, co mi potom řekl? Když mě se zasekl mokrej papír v tiskárně, já ti to nemohl vytisknout Chápete to? Proč mi to prostě neřekl rovnou? 😊

Je konec, nejen mě je líto, že to tak rychle uteklo. Příští rok se na vás budeme zase těšit na Studeném.