Vše jsme probrali s ostatními členy týmu (i jejich rodiči, protože dost našich členů je ještě školou povinných), taky s našimi rodiči a přáteli, protože i jejich podpora je důležitá, zvlášť když máte v týmu batolata. A ano všichni řekli JO!

A tak se začala vymýšlet strategie: Chceme stejnou trať? Chceme jinou trať, chceme jen canicross nebo i kola? Chceme jen dospěláky? Chceme více tratí?

Výsledkem byla téměř stejná trať jako pro běžce bez psa, protože ochudit vás o Studenecké skály by byl hřích, taky trať pro mládež a začátečníky. Výsledkem taky bylo, že bude jen canicross, protože to my prostě jsme, CANICROSSAŘI.

Obepisování Lesů ČR, veterinární správy, životního prostředí bylo zlo, ale je to nutnost, bez které by se z lesů a přírody stalo něco nehezkého. Vše po zákonné stránce klaplo a přišly na řadu sponzoři, kterým moc děkujeme. Mezi nejvýznamnější patří firma Fitmin, která pozvedla úroveň v celkovém vzhledu a my ani nedoufali, že by mohl první ročník vypadat tak jak vypadal.

Přípravy vrcholily, my trávili na trati každý trénink abychom objevili všechna její úskalí. Co je potřeba uklidit, kde je potřeba dobrovolník, kde jsou třeba značky, kam dáme kavárnu, jak dostaneme elektřinu ke kavárně, jak dostaneme vodu do cíle. Kdo bude občerstvovat na trati, kdo rozdá medaile, jaké vyrobíme medaile vítězům.

Týden před startem už jsme snad ani nespali ani nejedli, atmosféra doma by se dala krájet a co to počasí? Ještě čtyři dny před startem bylo ohlášeno 22 stupňů a najednou zase třicítky. No byly to nervy. Zkrátit trať? Přijít o skály? Posunout start? Přijít o kávu? Rozhodli jsme se tedy vše ponechat a dostat na trať více vody. Nejvíc vám děkujeme, že jste nám to nedali sežrat. Měli jsme prostě pocit, že po celém teplém létě jsou už psi více aklimatizovaní než se začátky tepla na jaře. A tohle se potvrdilo, na všech fotkách pejskové tahaly, nikdo se nevařil, dokonce i závodníci, kteří se na zkrácení trati ptali, po doběhu hlásili, že chápou, proč jsme nezkracovali. Za tohle opravdu moc děkujeme, protože víme, že je doba zkracování zrovna hodně v kurzu.

Den D. Přišli všichni domluvení pomocníci, dobrovolníci, fotografové, skvělá moderátorka.

Právě díky rozumnému počtu závodníků si snad každého z vás něčím pamatujeme. Pamatujeme si první přihlášenou, pamatujeme si taky tu, co se nahlásila až na místě, pamatujeme si i toho kdo běžel první, pamatujeme si rodinku, která běžela úplně celá, pamatujeme si pejska s růžovou mašlí, pamatujeme si uřvaného strakáče, pamatujeme si sourozence alaskánů na stupních, pamatujeme si toho prťavého pejska s nadšeným dvounožcem v cílové rovince a pamatujeme si mnoho dalších. Doufáme, že i vy si to takhle pamatujete.

Hlavně doufáme, že se uvidíme zase za rok a zase si tu uděláme tuhle prima rodinnou a přátelskou atmosféru.

Za Bětku: Třeba už nebudu tak nervózní a zvládnu se vám i více věnovat, HAF!