Třetí ročník je úspěšně za námi. Pojďme si ho tedy shrnout.

Za nás jako organizátory byly letos přípravy o mnoho jednodušší. Začínáme se do toho asi dostávat 😅. Vím ale celkem jistě, že tomu příští rok chci věnovat víc času a péče a trochu víc mu obětovat léto. Letos vnímám, že se hodně připravujeme na MS v Polsku a tomu se podřizuje téměř vše. Příští rok bych chtěla, aby naším vrcholem byl právě jen závod na Studeném.

Opět se nám sešla skvělá parta pomocníků z týmu i rodiny. Většině už jsme nemuseli ani nic říkat a všechno šlapalo.

Závodníci byli skvělí, ohleduplní a přátelští. Mám radost z těch, kteří se k nám vracejí a na trase znovu vědomě bojují o holý život. 😅

Mám radost i z těch, kteří se nechají naverbovat poprvé, a to i přes všechny ty hrůzostrašné historky o kopci na skály.

Po závodě jsme neskrývali rozpaky z počtu startujících. Chtěli bychom jich víc. Ne o moc, třeba jen o fous.

Teď už jsme s odstupem celkem vystřízlivěli a začíná se nám líbit myšlenka malého, komunitního závodu.

Přijeďte zas! Budeme makat na tom, aby se vám u nás líbilo. 🥹